Welfare, neboli pohoda zvířat, je trochu jako lední hokej. Každý má pocit, že mu rozumí. Přitom existuje desítky definic animal welfare.
Česká republika je prokazatelně evropskou velmocí v chovu zvířat. Proto je na místě, aby zde, v českých zemích, byl stav welfare zvířat vzorem a inspirací pro zahraničí.
K tomu, co by měla zvířata dostat a jak o ně pečovat, se vyjadřují všichni. Od politiků po internetové trolly (dnes už ne „po hospodských štamgastech“). Zároveň je odborná veřejnost, která k tomu skutečně má co říct, úplně rozdrobena. Dokud společně nezačneme pokrok v oblasti welfare zvířat skutečně tlačit, budeme dosahovat jen dílčích úspěchů. Zachránit zvíře je jistě záslužná věc, ale změnit společnost tak, aby další zvířata nestrádala, je daleko větší úkol.
Ve dnešní době navrhují změnu právních předpisů nejčastěji politici na základě kampaní na sociálních sítích, zejména v případech, kdy se tématu ujmou i média. Někdy je osvětová kampaň některé ochranářské organizace tak úspěšná, že se přetaví v zájem politiků. Tento přístup je však velmi nekoncepční. Návrhy by měly vycházet od odborné veřejnosti.
Povědomí o welfare zvířat je nutné dostat i k těm obyvatelům, pro které je toto téma nezajímavé. Jak k těm odrostlým, tak k našim dětem. O tom, jak se ke zvířatům chovat, by se měly děti dozvědět už při základní výuce. Je nutné se zasazovat o zařazení tématu chovatelství a občanské zodpovědnosti do učebních osnov.
Česká republika má právo, emancipaci a schopnosti stát se světovým lídrem v oblasti welfare zvířat. Máme dostatek vzdělaných lidí, kvalitní vědu, zkušené chovatele, zanícené dobrovolníky i urputné ochránce. I když jejich cesty a způsoby mohou být odlišné, cíl je univerzální a společný: lepší budoucnost pro všechna zvířata.