Často se setkáváme s různými výklady znění § 5 odst. 1 písm. g) zákona na ochranu zvířat proti týrání ve zjednodušeném smyslu, že zařazení pod § 5 – důvodnost k utracení znamená automatické utracení, či poražení zvířete. Skutečnost ovšem není vzdálenější od tohoto tvrzení.
Co je to ta regulace populace
Prvně si vysvětleme, co vlastně sporné písmeno paragrafu říká. Důvodem k usmrcení je:
g) regulování populace zvířat v lidské péči a volně žijících zvířat; tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů,2a), 2e) regulováním populace zvířat se rozumí soubor soustavně prováděných preventivních opatření, která mají přispět k udržení populace v určité zdravotní a genetické kvalitě, zejména omezením nepřirozené nabídky potravních zdrojů a možností rozmnožování populace, a jejichž cílem je omezit rizika, která mohou vzniknout nárůstem populace v jejím teritoriu nebo rizika ohrožení populací volně žijících zvířat, a zabránit vzniku utrpení zvířat a nadměrných škod, zejména šíření nákaz nebo jiných nežádoucích vlivů.
V definici objevuje termín preventivních opatření. Norma tedy uvádí, že hlavním nástrojem regulace populace, na konci které, může být smrt zvířete, je určitá prevence. Pokud by písmeno g) nemělo další upřesnění, co je regulováním populace míněno, obecně by to znamenalo zbavení života všech zvířat v lidské péči, o kterých chovatel rozhodne, že jsou pro něj nadpočetná z jakéhokoliv důvodu, např. chovat je již nechce, odchoval nová mláďata, pro která nemá v chovu místo.
Preventivní usmrcení? Tak to ne!
Ovšem aktuálně, preventivní opatření definovaná specificky zákonem, nepopisuje přímý úkon člověka, při kterém zbaví zvíře života. Doslova říká, že jde o „soubor soustavně prováděných preventivních opatření, která mají přispět k udržení populace v určité zdravotní a genetické kvalitě, zejména omezením nepřirozené nabídky potravních zdrojů a možností rozmnožování populace“. To znamená, že smrt zvířete nastane u zvířete buď to z nedostatku potravy, nebo za druhé, zvířata se vůbec nenarodí.
Chovatel zvířat je povinen se o svá zvířata starat a § 4 zákona na ochranu zvířat vysloveně ve svém odst. 1 písm. c) bod 1 považuje omezování výživy a napájení za týrání. Omezením nepřirozené nabídky bylo nejpravděpodobněji myšleno omezení přikrmování zdivočelých zvířat jako ferálních koček, zdivočelých holubů, nebo nepřímo, zajištěním odpadních nádob u škodlivých hlodavců. Těžko si představit, aby zákonodárce pobízel chovatele psa, či kočky, nebo chovatele zvířat v zoologické zahradě, aby zvířata ve své péči týral hlady.
Trochu účelově přizpůsobený výklad
Uvedené ustanovení je dnes obecně i odbornou veřejností vnímáno tak, že pokud není možné k regulaci populace provést úkon omezení nepřirozené nabídky, nebo možnosti rozmnožování, nastupuje pouhé usmrcení zvířat. Tedy je zde reverzně aplikováno znění normy ve smyslu, regulace populace mi dává obecně oprávnění k usmrcení zvířat, pokud selhali jiné způsoby. Takto je to nejčastěji chovateli zvířat vysvětlováno. Je nebezpečné, pokud by se stejná logika aplikovala, například na toulavé kočky. Stejnou logikou se všechny, zejména ferální kočky, smí v České republice legálně a automaticky usmrcovat. Což ovšem není pravdou.
Chce to změnu
Znění bodu by zasloužilo upřesnění tak, aby nebylo zamezeno usmrcovat nadpočetná zvířata tam, kde je to skutečně chovatelsky odůvodnitelné a zároveň se jasně vyhranilo k možnostem řešení toulavých zvířat jejich usmrcováním.
Například:
„g) regulování populace zvířat v lidské péči a volně žijících zvířat; tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů,2a), 2e) regulováním populace zvířat se rozumí soubor soustavně prováděných preventivních opatření, která mají přispět k udržení populace v určité zdravotní a genetické kvalitě, zejména omezením přirozené a nepřirozené nabídky potravních zdrojů a možností rozmnožování populace, nebo pouhým utracením, nebo poražením, v případě zařízení určených pro záchranu druhů a udržení biodiverzity a jejichž cílem je omezit rizika, která mohou vzniknout nárůstem populace v jejím teritoriu nebo rizika ohrožení populací volně žijících zvířat, a zabránit vzniku utrpení zvířat a nadměrných škod, zejména šíření nákaz nebo jiných nežádoucích vlivů. Utracení, nebo poražení se nesmí provést, dokud nebyly nejdřív prokazatelně učiněny kroky omezení přirozené a nepřirozené nabídky a možností rozmnožování populace.“
Doplnění omezení i přirozené nabídky je zcela logické. Jde těžko rozlišit, co je např. pro ferální kočku, která se živí lovem drobných hlodavců, ptáků, zbytky komunálních odpadů a přikrmováním občany přirozenou, a naopak nepřirozenou nabídkou. Stejně u zvířat v držení člověka je na místě otázka, jestli jatečně opracované tělo skotu, je přirozenou potravní nabídkou šelmy. Jakákoliv potrava, resp. krmivo, které udrží zvíře v dobrém výživovém stavu je vhodnou potravní nabídkou a naopak jeho omezení může vést a k jeho úhynu. Ustanovení zákona dokonce ani nezamýšlí omezení výskytu hlodavců v přírodě. Nicméně pro potřeby zvířat držených a chovaných člověkem je vhodné upřesnění právní normy žádoucí a pro zamezení nevhodných výkladů i nevyhnutné.
Buďte první kdo přidá komentář