Čistokrevný pes nebo kříženec?

Šli jsme si pro psa do útulku. Tenhle byl tak ošklivý, až se nám zdál krásný. Tak jsme si ho vzali. Už jste u psa viděla tak strašně zakroucený ocas?

dialog před prvním očkováním

Jaký je kříženec?

Zájemce o štěně má několik možností. Může sáhnout po tak zvané uliční směsi a se zájmem očekávat, co mu ze štěněte vyroste. Tato varianta většinou nebývá finančně náročná, ale skrývá v sobě některá úskalí. Nevíme, co ze štěněte vyroste. Leckdo se dočká překvapení popsaného v Plachtově knize „Pučálkovic Amina„. Kupuje si fenku, z které má vyrůst drobný rodinný mazlíček a za rok nejraději v nočních hodinách (aby nikoho nepotkal) chodí venčit psa velikosti menšího koně a s povahou hladového tygra. Štěňatům kříženců velmi často jejich „chovatel“ nevěnuje potřebnou péči.  Sem může patřit zanedbaná výživa stejně jako neochota věnovat finance do potřebného odčervení nebo očkování. To vše může pro nového majitele znamenat daleko větší nároky na péči o čtyřnohý přírůstek do domácnosti. Rozhodně ale nelze tvrdit, že pořídit si „voříška“ je čirý nesmysl. Už naše babičky si uvědomovaly, že takový kříženec bývá velmi často pronikavě inteligentní a mít jej doma může být radost. Příslovečná inteligence „voříšků“ plyne ze dvou důležitých skutečností. Pokud se opravdu jedná o tak zvanou uliční směs, tedy zcela náhodné a přírodou vymyšlené spojení, sejdou se jako rodiče dva různorodí partneři. Jejich rozdílnost je dána odlišným dědičným založením a velmi často také rozdílným prostředím, v kterém vyrůstali.  Výsledkem takového spojení pak může být bez ohledu na životní podmínky nečekaně bystré a životaschopné potomstvo. Na příslovečnou inteligenci kříženců má mimo jiné nezanedbatelný vliv i životní období, které odborná literatura nazývá ranou socializací. To je časový úsek zhruba od šesti týdnů do tří měsíců života psa. Dalo by se říci, že v něm se formuje jeho „psí“ osobnost. V tomto období se, na základě zkušeností a kontaktů s okolím, učí štěně komunikovat s jedinci svého druhu i s člověkem, ujasňuje si postavení jednotlivých členů smečky (psí i lidské) a získává základní představu o tom, co život psa obnáší. Obecně by se dalo říci, že čím více zkušeností a kontaktů v tomto období štěně získá, tím snadněji se vyrovnává v dospělosti s jednotlivými problémy a tím snadněji i komunikuje s okolím a s člověkem pak zvlášť. Štěňata kříženců nebývají příliš opečovávaná a hlídaná. Často to znamená velkou možnost kontaktů s velmi rozdílným prostředím, která se pak projeví v dospělosti v podobě zmíněné a našimi babičkami opěvované inteligence kříženců. Ne každý pes, kterého lze zařadit do tak zvané „uliční směsi“, ale musí uvedené představy splňovat. Dědičnost je oblast velmi složitá a tam kde se sejdou rodiče s problémovými vlastnostmi, lze těžko čekat potomstvo jinak založené. Ten, kdo se rozhodne pro křížence, má před sebou velkou neznámou. Může získat psa chytrého milého a přátelského, může získat i psa, ke kterému se některý z uvedených přívlastků naprosto nebude hodit. A to ještě není brán v úvahu vliv, který samotný majitel může na psa v kladném i záporném hledisku mít.

Určitě se ho vemte, opravdu je čistokrevný. Jeho  matka měla rodokmen  a otec také.

Oba rodiče opravdu průkazy původu měli, prodávající ale zapomněl dodat, že matka byla kolie a otec německý ovčák

A co bezpapíráci?

Zájemce o štěně se může také rozhodnout pro, jak většinou prodávající říká, „čistokrevné štěně, ale bez průkazu původu“, tedy jedince, jehož rodiče jsou známí a vykazují vlastnosti určitého plemene a velmi často mají i rodokmeny, které prokazují jejich původ. Otázka je, proč nemohou být oficiálně využiti v čistokrevném chovu. Prodávající se většinou vymlouvá na nedostatek času potřebného pro splnění chovných podmínek nebo argumentuje tím, že on „nemá psy na kšeft“ a proto nebude chodit po zkouškách, výstavách svodech či bonitacích. Pravda bývá velmi často úplně jiná. Cena štěňat se od těch s průkazem původu příliš neliší a jsou případy, kdy je dokonce značně vyšší. Klamavé může být i povídání o nedostatku času či neochotě trápit psa výstavou či zkouškami. Zkušenější kynolog by asi příčinu odhalil velmi rychle. Někteří jedinci nejsou schopni splnit podmínky předepsané pro zařazení do chovu. Jsou prostě psi a feny, jejichž vlastnosti v oblasti zdraví, vzhledu nebo povahy využiti v čistokrevném chovu neumožňují a jejichž potomstvo proto nemůže průkazy původu mít. Pokud se zmíněné nedostatky týkají vzhledu, kynologové říkají exteriéru, nemusí to budoucímu majiteli příliš vadit. Většina z nás se asi smíří s tím, že náš pes nemá ideálně dlouhou nebo krátkou hlavu nebo že jeho srst, která má být hebká a bohatá, vypadá jako nepříliš husté křoví a dala by se přirovnat spíše ke štětinám než k hedvábí. Vztah mezi člověkem a psem by měl být, a naštěstí většinou i je, založen na úplně jiných hodnotách. Horší už je to tam, kde zařazení do čistokrevného chovu brání problémy povahového nebo ještě hůře zdravotního rázu. Nikdo z nás si určitě nechce pořizovat psa, jehož po rodičích zděděné vlastnosti znamenají vrozenou kousavost nebo neovladatelnost. Za barbarství je možné považovat situaci, kdy člověk vědomě množí psy postižené geneticky podmíněnou chorobou a riskuje tak stejně postižené potomstvo. Do stejné oblasti jako „čistokrevný, ale bez papírů“ patří i tak zvaná „nadpočetná“ štěňata. V tomto případě prodávající většinou říká: „Víte, on byl čtvrtý, pátý, šestý, sedmý atd. a tak už nemohl rodokmen dostat“. I tato informace je zavádějící. Pojem „nadpočetné štěně“ má základ v počtu potomků, které je fena schopna v jednom vrhu uživit. Dříve byl tento počet přesně stanoven chovatelskými předpisy (většinou na šest štěňat) a vše, co tento počet přesahovalo, se muselo utratit. Dnes se, v souladu se Zákonem na ochranu zvířat proti týrání, problém řeší jiným způsobem (kojná, přikrmování). K situaci, kdy by určité štěně z vrhu nedostalo průkaz původu a jeho sourozenci ano, by tedy nemělo vůbec dojít. Ten, kdo sáhne po zaručeně čistokrevném štěněti, „ale bez papírů“ nebo po „nadpočetném “ štěněti značně riskuje.

Je pes s rodokmenem aristokrat?

Koupě štěněte s průkazem původu je o něco menším dobrodružstvím. Předem se v základních obrysech zná povaha příslušného plemene, jeho velikost, typ srsti, náročnost péče o něj i třeba věk, kterého se většinou dožívá. Štěně s průkazem původu znamená i jisté záruky. Chovatelské předpisy jsou poměrně přísné a mimo jiné z nich vyplývají zásady, které do určité míry zabezpečují štěňatům jednodušší start do života. Do této oblasti např. patří minimální věk, v kterém smí chovatel novému nabyvateli štěně předat (50 dnů věku) nebo omezení, která zabraňují přetěžování feny – matky, což samozřejmé má i vliv na životaschopnost jejích potomků.  Prodej čistokrevných štěňat většinou také má potřebné náležitosti v podobě prodejní smlouvy. Chovatelé dávají novým majitelům i jakýsi „návod k použití“, který obsahuje doporučené krmení, odčervení, očkování i další nezbytně nutné informace.  I mezi chovateli se může najít osoba, kterou lze spíše nazvat množitelem a pro kterou je důležitější finanční zisk, než pes sám. Všechny předpisy jsou sice dodrženy, chovatel je tedy obtížně postižitelný, ale systém jeho chovu není zdaleka takovou zárukou pro zdravý vývoj štěněte, jak by se na první pohled mohlo zdát. Takové množitele není jednoduché poznat. Snad jen, když se jich zeptáte na možné výstavní úspěchy štěněte, řeknou, že to je zaručený šampión. Slušný chovatel na takovou otázku odpovídá s daleko menší určitostí. Ví, že i pes ze sebelepšího spojení může vykazovat vady a nedostatky, které výstavní ocenění negativně ovlivní. Chovatelské kluby jsou schopny zprostředkovat potřebné informace o plemeni i o jeho chovatelích. Pokud zájemce o štěně získá typ na chovatele pomocí inzerátu, určitě neudělá chybu, když požádá příslušný chovatelský klub o bližší podrobnosti.

Rozhodně nelze tvrdit, že jen ten, kdo si koupí psa s průkazem původu, získá toho správného čtyřnohého přítele. Právo na laskavého pána a klidný domov mají určitě ve stejné míře psi s průkazem původu, kříženci i ti „čistokrevní, ale bez rodokmenu“.  Psa si ale nepořizujeme na týden nebo měsíc. Každý, kdo se pro koupi psa rozhodne, by měl znát možné klady i rizika své volby.