Médii z času na čas proběhnou děsivé informace o sadistickém usmrcení zvířat, ze kterých nám leze mráz po zádech. Někdy nás zase překvapí lakonické konstatování soudů o trestu pachatelů těchto činů. Kde jsou hranice jednak mezi legálními způsoby a nelegálními způsoby, hranice mezi důvodností a bezdůvodností, hranice mezi etickým a neetickým konáním?
Legálně vs. Nelegálně
Je zjevné, že v případě, kdy je naplněn důvod k ukončení života zvířete, musí být i dostupné takové metody, které nezpůsobí zvířeti zbytečné utrpení. Použití těchto metod je často vztaženo k určitým skupinám zvířat. Máme pak i situace, kdy není další možnosti a zvíře musí být eutanováno. Eutanasie, neboli „dobrá smrt“ je dokonce nevyhnutná v případě, že je zvíře slabé, nevyléčitelně nemocné, vyčerpané nebo staré zvíře, pro které je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením. To znamená, že je to nutné pouze v případě, že již nikterak nelze tlumit jeho utrpení a bolest. Dáváme tak zvířeti důstojně odejít z tohoto světa. Druhou možnosti je trvalá nepřetržitá geriatrická péče. Dále máme legislativou určeno, jakými způsoby lze usmrtit laboratorní zvířata, jatečná zvířata, nebo zvěř.
Jaká zvířata jsou dovolena na „talíř“?
Skupinu zvířat, která lze použít k výrobě potravin neboli jsou určena k uvedení na trh (míněno trh EU), zahrnují skot, buvoly, bizony, zubry, prasata, ovce, kozy, domácí koňovité, drůbež a další ptáky jako drůbež chovaní, králíky, zajíce, hlodavce, běžce, zvěř, mlže, žáby čeledi Ranidae, někteří hlemýždi. Poslední skupinou jsou všichni mořští nebo sladkovodní živočichové (kromě živých ostnokožců, živých pláštěnců a živých mořských plžů a všech savců, plazů a žab). V naší zemi pak máme nad rámec tohoto výčtu ještě speciální vyhlášku o požadavcích na porážení krokodýlů, jako pozůstatek jednoho nepodařeného business plánu chovu krokodýlů na Moravě. Dnes již u nás nikdo krokodýli na maso, kůži, či jiné jejich produkty nechová, nicméně může. Znamená to, že do oběhu a následně ke prodeji koncovému zákazníkovi je v Evropské unii, potažmo v České republice omezená nabídka živočichů. Víc než to, co vidíte v seznamu si v restauraci neobjednáte a v masném krámě nekoupíte. Na rozdíl od tohoto omezení, ve světě vám restauracích můžou naservírovat i jiné „lahůdky“, či potvory, pokud tomu holdujete.
Mimo to, lze dodávat maso z králíků, drůbeže, či nutrií chovatelem po domácí porážce přímo konečnému spotřebiteli, či do místní maloobchodní prodejny. Čerstvé produkty rybolovu, bez zpracování, lze pak dodávat pouze přímo do restaurace. Podle aktuálního výkladu je pak slovo „místní“ nahrazeno slovy „celá Česká republika“.
Tento výčet ovšem neznamená, nemožnost pro osobní spotřebu usmrtit a zkonzumovat jiného živočicha, či rovnou obratlovce, pokud tomu nebrání jiné předpisy (např. ochrana ohrožených druhů). Je zde ovšem obrovská etická otázka, jestli u takového obratlovce, pod ochranou zákona na ochranu zvířat, nastal důvod k usmrcení.
Povolené způsoby poražení pro uvedení na trh pak zahrnují metody uvedené v Nařízení Rady 1099/2009.
Zabití omráčením
V médiích jsme se v posední době byli informování o činech osob, které byli šetřeny pro podezření na trestní činy týrání zvířat, kdy došlo k jejich usmrcení „praštěním“ o zem, či jiný pevný materiál.
Při chovu selat, jehňat, kůzlat, králíků, zajíců a drůbeže lze použít k omráčení tupý úder do hlavy. Není přitom specifikováno, jestli se mlátí něčím do zvířete, nebo zvířetem do něčeho. „Omráčením“ je záměrný postup, který bez způsobení bolesti vede ke ztrátě vědomí a citlivosti.
Pokud omráčení nezpůsobí smrt zvířete, musí na něj navazovat další postup, například rozrušení centrální nervové soustavy. To znamená další mlácení do hlavy. V praxi pak může nastat situace, že spatříme individuum, které opakovaně mládí o zem seletem až do jeho vysílení (míněno vysílení individua). Bez ověření omráčení, či smrti po prvním úderu. Bez znalosti správné techniky. To lze nazvat umlácením.
Ani na jatkách, či v chovu se metoda tupého úderu do hlavy nesmí používat jako běžná metoda, ale pouze v případě, že k omráčení nelze použít jiné metody. Přitom, pokud by šlo o nouzový stav na jatkách, žádná osoba nesmí usmrtit manuálním tupým úderem do hlavy více než sedmdesát zvířat denně. V případě zvířat v zájmovém chovu a provedení takového aktu chovatelem, by šlo pravděpodobně o ubití zvířete. Nikdo takto psy běžně neusmrcuje, tudíž ani nemůže mít jistotu, že první rána, jak se říká „sedla“ a pes odešel bez bolesti.
Můžu v lese střílet hlava nehlava?
Usmrcení zvěře má naproti usmrcení jatečních zvířat svá specifika. Obsahuje seznam nepovolených způsobů.
Zakázané způsobí usmrcení volně žijících zvířat zahrnují usmrcovat zvířata pomocí oka, tlučky, sítě, smyčky, pytláckého oka, harpuny, čelisťových pastí, jedů, lepů, výbušnin, luků, samostřílů, dále elektrickým proudem, poloautomatickou a automatickou zbraní, zbraní s noktovizorem, nebo elektronickým hledím, letadlem a vozem. Přesný výčet udává zákon na ochranu zvířat proti týrání.
Zakázané způsoby lovu zvěře zmiňuje zákon o myslivosti. Jde o výčet situací, ne způsobů zbavení života zvířete. Naproti tomu, vše, co není zakázaným způsobem usmrcení, nebo zakázaným způsobem lovu, je povoleno. Samozřejmě, vše v souladu se správnou mysliveckou praxí. Zvěř smí usmrtit myslivec v době lovu dané zvěře. Zbraň nesmí použít mimo honitbu.
V minulosti se v Čechách řešilo nevhodné použití psů, zejména amerických stafordšírských teriérů k naháňce černé zvěře, kdy tito psi zvěř při naháněni strhali a usmrcovali. Pokud není lov proveden v souladu s mysliveckým právem, jde o týrání zvířat a zároveň nevhodný způsob usmrcení. Tyto případy se ovšem často na veřejnost nedostanou. Jako obvykle, nezodpovědnost chovatele, si odnese pověst plemena psa.
Pokud jste se nesetkali s mysliveckým termínem „záraz“, jde o přerušení míchy v oblasti krku nožem. Termín „zapeření“, znamená destrukce mozku postřeleného ptáka ostrým předmětem. Lze je použít pouze k usmrcení postřelené zvěře a je v souladu se zákonem. Pokud bychom se, ale chtěli bít na nože s jelenem, pravděpodobně by šlo o zakázaný způsob usmrcení „ubodání“.
Co s myší se svítícími očima?
Zvířata použitá ve vědě většinou končí svůj život také usmrcení a nescházejí ze světa na stáří. V těchto případech určuje evropská legislativa, konkrétně Směrnice č. 2010/63 dovolené způsoby usmrcení zvířat zařazených v projektech pokusů. Navíc ještě přesně určuje metodu vs. druh živočicha. V případě nedostupnosti určité metody ve vztahu k druhu zvířete, lze po odborném zdůvodnění validity jiné metody udělit výjimku k jejímu uplatnění. Zde uvedené metody zahrnují například předávkování anestetikem, použitím zbraně s upoutaným projektilem, tupým úderem do hlavy, oddělením hlavy, dislokací krční páteře, udušením oxidem uhličitým, argonem, nebo dusíkem, zastřelením.
Důvodnost k usmrcení
Pokud si vezmeme základní otázku, smím, či nesmím, stačí se jednoduše odkázat na Zákon na ochranu zvířat proti týrání. Výčet důvodnosti je zde přesně uveden. O důvodech dávajících právo usmrtit zvíře, jsme pro vás psali v článku Z prachu je a v prach se obrátí.
Jako neetické chování lze na prvním místě zmínit zakázané způsoby usmrcení. Jde o utopení, udušení, použití myorelaxantů, nesprávné použití léčiv, ubití, ubodání, použití elektrického proudu, použití lepů, či zmražení (vyjma zmražení hadů).
Člověku už jenom z jejich výčtu běhá mráz po zádech. Měli by být automaticky projednávány jako trestní činy, nebo alespoň jako přestupky, podle okolností případu.
Jak je vidět, problematika usmrcování zvířat je velice obšírná a na druhou stranu médií často probírána. Hlavně co se otřesných případů týče, není o ně nouze. Proč ale je ten či onen skutek závažný, nebo jestli je něco ještě v souladu s dobrými mravy se už v médiích nedočtete. Jako pomůcka k orientaci ve složitém světě předpisů, pravidel a mravů vám budiž k ruce tento návod, jak na akty usmrcování zvířat hledět.
Buďte první kdo přidá komentář