Zajisté si mnoho z vás vzpomene na legendární ovci Dolly. Prvního úspěšně klonovaného savce. Jedno jádro buňky mléčné žlázy se téměř zázrakem proměnilo v živého bečícího tvora.
Sám sobě se divím, že jsem si přesně vzpomněl, že se tenkrát psal rok 1997, ale událost to byla tak průlomová, že se to vrylo do paměti i studentovi. Dolly žila šest let, na ovci byla v nejlepším věku a dodnes není známo, jestli se na jejím relativně krátkém životě podepsalo klonování, či nikoliv. Neuhynula na masivní odumírání buněk, ale na artritidu. Když ale vezmeme v potaz, že buňky pro klonování ovce Dolly pocházeli z šestiletého jedince, najednou se nám věky buněk sčítají a v podezření za poloviční život zvířete vstupují telomerové sekvence DNA dárce. Právě telomery nám určují, kolikrát se maximálně buňka dokáže dělit a určuje tak maximální teoretickou délku života druhu, ale jak víme, je mnoho případů, které se pravidlu vymykají. Za všechny například rakovinné buňky a jejího nejstaršího dodnes žijícího zástupce – linie buněk HeLa. Linie HeLa, původně odebraná z rakovinových buněk Afroameričanky HEnriety LAcks v roce 1951 se replikovala již tisíce krát a je prakticky nesmrtelná. Celá problematika jak klonování, tak udržování délky telomerů je ovšem komplikovanější, než si dovedeme představit a třebas dnes, po 27 letech od ovce Dolly je problém udržení života buňky zčásti vyřešen.
Abychom nezůstali pouze ve Skotsku, odkud první klonovaný savec pochází, vraťme se teď do České republiky a našemu prvenství. Pokud si teď říkáte, že i přes bedlivé sledování zpravodajství, jste o klonované ovci v Českých zemích neslyšeli, nemýlíte se. Možná vám ovšem mohlo uniknout prvenství Češky za hranicemi Česka. To se, pro změnu, tenkrát psal rok 2014 a přírodovědkyně Mgr. Helena Fulková, Ph.D. naklonovala jako první Český občan myš. A ne jednu, rovnou šest myší. K tomuto malému krůčku pro svět, ale velkému skoku pro Českou republiku došlo ovšem v Japonsku, kde doktorka Fulková krátce působila. Dnes se s ní setkáte na Ústavu experimentální medicíny Akademie věd v Krči, kde vede Oddělení plasticity buněčného jádra. I když mi vysvětlovala, co vše tam dělají, teď jsme si vědomosti musel doplnit z popisu práce tohoto oddělení na webu. Zkoumá se zde časná embryogeneze a s tím spojené změny jader buněk včetně změn jaderných organel. Jak ale doktorka Fulková říká k tématu klonovaných jedinců, rodí se jako nový organismus – novorozenec, pak mládě. Jde o individuální vývin. Všechny orgány v těle jsou nové a funkčně schopné. Toliko nepřímá citace. Jinak by se také klonování dalo vysvětlit jako stavba nového produktu pode návodu, kde chybí jedna stránka. Ta stránka by ovšem šla doplnit. Zanechme ale netrpělivých pololaických závěrů raději počkejme na budoucnost, která nám přinese rozlousknutí otázky, jaké je skutečná délka života klonovaného jedince ve srovnání s jeho originálem a jak tyto rozdíly smazat.
Českem ovšem ve dnešních dnech na poli genetiky dominuje jiná informace. Ta se týká prvního klonu psa z Česka. Jmenuje se Aristocrat II Korec Corso a autor článku již měl tu čest si s ním potřást packou. Dvouměsíční štěně ještě pobývá ve striktní karanténě, zanedlouho se ale bude prohánět se druhy svého plemene v chovné stanici svého majitele RNDr. Evžena Korce, CSc. Tento známý český vědec, shodně s doktorkou Fulkovou absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy sice psa sám nenaklonoval, ani ke klonování nedošlo v České republice, nicméně se zasadil o jeho naklonování. Mezi jmenovanými je 23 letý rozdíl v datu promoce, který ovšem zdůrazňuje silné podhoubí k buněčné biologii pražských přírodovědců Karlovy univerzity. Koneckonců sídlo Přírodovědecké fakulty, Viničná ulice č. 7 v Praze, je i místem pražského působení Alberta Einsteina. Tedy o chytré hlavy z této adresy není nouze.
Nebudu a nechci rozebírat etickou rovinu klonování. Víme, že většina zemí světa zakazuje klonování člověka a je to správně, klonování zvířat, ale spíše není regulováno. Jak říká prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc. V příspěvku „Geneticky vylepšené lidstvo“ budoucnost patrně přinese prolomení striktních zákazů klonování. Tací mi lidé už jsme. Když si budeme muset vybrat mezi smrtí a možností si zaplatit delší život, někteří movití si rádi nadstavený čas připlatí. Ještě s větší pravděpodobností nastane situace, kdy rodiče zaplatí za přežití svého dítěte. Já se ale domnívám, že se stářím člověka přichází i pochopení, že na tomto světě nemusíme být věčně. Pokud ztratíme většinu svých blízkých a přátel, ztratíme i svět, který jsme milovali. Proč dále přebývat v „cizím“ světě?
Pokusy na zvířatech
Ať už přímo, nebo nepřímo minulost zdárného klonování zvířat obnášela i pokusy na zvířatech, nebo jenom na jejich tkáních. Ovšem ne každý pokus je invazivní, a ne každý pokus končí smrtí zvířete. I když u mnohých je nutno zkonstatovat, že invazivní jsou a smrtí zvířete končí. Oblast pokusů na zvířatech je v Evropské unii nejpřísněji regulovaná a hlavním předpisem upravujícím podmínky provádění projektů pokusů je Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2010/63/EU. Směrnice dává právní základ i ke zveřejnění projektů pokusů veřejnosti a vystavuje tak tuto problematiku pod drobnohled. Na webu naleznete vše, co bylo v EU schváleno v dokumentech zvaných netechnické shrnutí“. V České republice jsou tato data k dohledání na webu Ministerstva zemědělství v sekci ochrany zvířat.
Testování kosmetiky na zvířatech
Od roku 2004 jsou zapovězené pokusy na zvířatech za účelem testování kosmetiky, resp. od roku 2013 je zakázáno testování a dovoz složek kosmetiky do zemí evropských společenství. I dnes se ale setkáváme s iniciativami k zákazu testovaní dílčích složek kosmetiky na zvířatech. Jak to tedy vlastně je? Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (v anglické zkratce Nařízení REACH) ukládá v mnoha případech otestování chemické látky na zvířatech, pokud by mohla přijít do styku s lidmi. To by mohlo skrytě produkovat zacházené pokusy na zvířatech pro kosmetické účely. V tomto smyslu musí být obezřetní zejména hodnotitelé projektů pokusů. V České republice jsme Směrnici 2010/63/EU ve věci žádosti o projekt pokusu implementovali do formuláře, který obsahuje požadavek na charakteristiku aplikovaných látek, nebo zařazení látek do indikačních skupin. Přitom hodnotitel by si neměl vystačit s charakteristikou molekulární, ale vyžadovat informaci o tom, na co se tato látka plánuje použít. Ano, plánované použití nezamezí drobným či větším lžím registrujícího subjektu. Těmto rizikům zcela zamezí pouze budoucí vyloučení zvířat z tohoto typu projektů pokusů. Je nepochybné, že nové chemické látky, které přicházejí do styku s lidmi nebo zvířaty je nutno otestovat na toxicitu a teratogenitu, náhrada testů na tkáňových kulturách již klepe za dveřmi. V problematice se na Evropskou komisi obrátili občané evropských společenství v iniciativě „Evropa bez testování na zvířatech“. V podpisové akci podepsalo archy 1.200.000 občanů EU. Jelikož je podpisů více než milion, tématem se musí zabývat Evropská komise. Projednáním došlo k vyslovení závazku Evropské komise k vytvoření roadmap celkového ukončení pokusů na zvířatech. K tomuto závazku došlo v roce 2023. Půjde o ukončení postupné se zohledněním vědeckého pohledu. Dále komise uvádí, že v této fázi není možné předpovědět, kdy budou k dispozici vědecky platné metody, které by mohli nahradit určité postupy na zvířatech.
Testování ekotoxicity odpadů
Česká republika se vydala správnou cestou, když zrušila vyhlášku č. 294/2005 Sb., která vyžadovala provedení ekotoxikologických testů pro stanovení ukazatelů pro přijatelnosti odpadů do zařízení pro potřeby ukládání odpadu na povrchu terénu k datu 1.ledna 2021. Vyhláška vyžadovala testy na živorodce duhové, nebo na dániu pruhovaném. Nově je testování na obratlovcích – rybách, nahrazeno testy na bakteriích druhu aliivibrio fischeri. Požadavek je nově zakomponován do vyhlášky č. 273/2021 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady. Tyto bakterie emitují světlo a když je jim „špatně“ emisi světla obvykle sníží. V některých případech naopak světélkují více. Jsme tak schopni ochránit životní prostředí i samotné obratlovce.
Budoucnost testů na zvířatech
Co hýbe Evropskou unií aktuálně, kromě iniciativy občanů, je příprava změny Směrnice 2010/63/EU o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. V plánu je úprava ochrany hlavonožců, ryb a pěvců. I Česká republika prozatím sbírá, třídí a posuzuje obdržené podněty odborníků na úpravu těch znění legislativy, kde máme dosah a nemusíme doslovně transponovat evropské předpisy. Občas člověku přistane na stole žádost ministerstva o vyjádření se tu k vyhlášce, tu k zákonu.
Ať už blízká, či vzdálená budoucnost ukončení testování na živých zvířatech zastaví. Zmiňuji zvířata, ne jenom obratlovce. Lze také předpokládat, že tahounem v této oblasti bude Evropa. Ta se tím pádem musí připravit a rozvinout alternativní metody, které budou moci konkurovat zbytku světa, který pokusy na zvířatech nezastaví. Jde o velkou výzvu. Určitě se to neobejde do masivní podpory vědy. Je rovněž příjemné slyšet, že i soukromým firmám se daří přicházet s novými a novými tkáňovými kulturami. Letos zazněli na konferencích informace o nových liniích tkání v porovnání s výčtem tkání dostupných v loňském roce.
Závěrem
Dnes již své genetické dvojče má například kůň, kráva, pes, kočka, myši či zajíc. Obecně důvody klonování zahrnují léčbu nemocí, zachování ohrožených druhů, nebo obnovení vyhynulých druhů, vytvoření nových tkání a orgánů nemocného a další. Pomineme-li etiku klonování, jde o úžasný pokrok lidstva a částečné porozumění kódu života. Pro někoho je to hrání si na Boha. Lidstvo ovšem netvoří nové formy života, věda v této oblasti směruje k opravě poškozeného, a ano, v některých případech i vylepšováním dle DaVincio již dokonalého lidského těla. Jednu věc nám minulost mnohokrát potvrdila a zde tuto poučku lze také aplikovat. POKROK NEZASTAVÍŠ.
Buďte první kdo přidá komentář